Kotě

Péče o koťátko není náročná, ale přesto je potřeba mít nějaké alespoň základní znalosti. Nemůžeme dát koťátku jednou denně kapsičku z hypermarketu a hrst granulek, které nám přišly pod ruku jako první a doufat, že nám koťátko bude vyrůstat v pěknou a zdravou kočku.

Naše babičky by namítly, že za jejich mladých let se kočkám dávaly zbytky z kuchyně a miska kravského mléka a kočky byly v pohodě. Jenže je potřeba se nad tím zamyslet hlouběji - tehdy šlo především o venkovské kočky, nešlechtěné (prošlechtěnost může zvýšit citlivost vůči některým faktorům) a dožívající se třeba stěží tří let. Některé se dožily i více let, ale kolik takových bylo? A jaká byla úmrtnost koťat? Ten, kdo si dnes pořídí koťátko a chce, aby bylo zdravé a dožilo se vysokého věku, by se měl více zajímat o to, co takové kotě potřebuje.

Koťata se rodí slepá a hluchá a s velmi špatnou termoregulací, proto je potřeba udržovat v místnosti dostatečnou teplotu, aby neprochladla. Částečně dokáží regulovat teplotu ve třech týdnech věku, plně pak ve věku sedmi týdnů. Oči se otevírají mezi 7. a 16. dnem po narození, ale dva až tři dny po prvním otevření se ještě stává, že je zavírají či alespoň více přivírají, než je plně a trvale otevřou. První náznaky reakcí na zvukové podněty jsou viditelné ve věku jednoho týdne, ale plně slyší až ve věku jednoho měsíce.

Během prvních dvou týdnů se koťata většinou nepohnou z místa, maximálně se pomalu posunou o nepatrný kousek. Na jednom místě zůstávají většinou až do věku čtyř týdnů, během 5. týdne jsou schopna již kratšího pobíhání a ve věku šesti až sedmi týdnů jsou schopna všech pohybů jako dospělý jedinec, byť trochu nemotorněji. 

Do věku cca 1 měsíce sají pouze mateřské mléko, pak jsou schopna pomalu přijímat i klasickou pevnou potravu. Pokud matka nemá dostatek mléka, je možné u veterináře nebo v obchodě s chovatelskými potřebami zakoupit náhražku mateřského mléka určenou pro koťata (a jako doplněk i pro březí a kojící matky). Nicméně ani tato náhražka nedokáže plně nahradit skutečné mateřské mléko.

Při přechodu na pevnou stravu koťátku nejdříve nabídneme měkkou stravu, takže to mohou být kapsičky, paštičky nebo konzervičky určené pro koťátka. Teprve později nabídneme i kotěcí granulky.

Ve věku od cca dvou nebo tří týdnů by se mělo kotě pravidelně odčervovat a to nejlépe odčervovací pastou. První očkování by mělo být provedeno ve věku kolem 8. týdne a přeočkování po dalších čtyřech týdnech. Více o očkování najdete v sekci Zdraví a péče - Vakcinace.

Zatímco štěňata je možno odstavit a prodat novému majiteli už ve věku dvou měsíců, u koček je tato hranice zákonem stanovena na věk tří měsíců. V tomto věku už jsou i přeočkovaná, ale především - jejich matka měla dostatek času je naučit všemu, co by jako kočky měla umět. U předčasně odebraných koťat může následně docházet k poruchám v chování, k nedostatečné hygieně apod.

Když jsou koťátka ve věku, kdy jsou schopna sama chodit a vzdálit se od mateřského hnízda, je dobré je naučit na kočičí toaletu (samotné vyprazdňování se na toaletě je většinou učí matka). Zpočátku doporučujeme dát poblíž mělkou toaletu bez krytu, aby se do ní koťata bez problémů dostala. Když pak chodí potřebu bezchybně vykonávat do bezkrytové toalety, je možné toto posunout o level výše a přidat kryt - ovšem bez dvířek, aby stále byl umožněn snadný průchod. Když si kotě zvykne na to, že toaleta má kryt, je možné přidat i dvířka. 

Koťátka by se měla i klidným způsobem navykat na běžné domácí zvuky. Prostředí by pro ně nemělo být stresující, ale ani není možné je držet v nějaké "bublině", kde si na nic nenavyknou.

Krmení koťátek není žádná věda, ale od stravy dospělých jedinců se přeci jenom trochu liší. Oproti dospělé kočce má kotě vyšší potřebu proteinů, některých aminokyselin, minerálů a vitaminů. Kvůli rychlému růstu, kdy některá koťata zdvojnásobí až ztrojnásobí svoji váhu během prvních pár týdnů, potřebují krmivo, které má až třikrát více kalorií než krmivo pro dospělce. Je těžké až skoro nemožné pokrýt takovou potřebu jednou dávkou krmení, tím spíše, že kočky jsou uzpůsobeny spíše na menší porce vícekrát denně. Proto je vhodné kotě krmit alespoň třikrát denně, ale klidně i vícekrát (ostatně to ocení i některé dospělé kočky).

Pokud přikrmujeme pouze mokrým krmivem (konzervy, paštičky...), pak je lepší dávku rozdělit aspoň do čtyř dávek, pokud už kotě žere i suché (granule), pak postačí přídavek mokrého dvakrát denně. Mokré přidáváme i proto, že malá koťátka ještě nejsou většinou schopna kvůli malým zoubkům dostatečně rozkousat granulky a sežrat jich potřebné množství, aby pokrylo jejich nutriční potřeby. Granulky by měly být určená pro koťátka právě kvůli vyššímu obsahu bílkovin a dalších látek.

Jedním z témat, která mezi chovateli vyvolávají trochu diskusi, je výběr krmiv, která koťátku nabídneme. Někteří tvrdí, že pokud dáváme koťátku na výběr mnoho různých chutí, pak bude v dospělosti mlsné a bude si vybírat a jen tak něčím ho nepotěšíme. Zatímco pokud bude na jednom krmivu (a jedné příchuti), pak bude rádo za to, co má a nebude tím pohrdat. Druhá skupina chovatelů je naopak toho názoru, že pokud koťátku nabídneme různé příchutě, pak bude zvyklé na změnu a nebude těžké mu nabídnout něco jiného, pokud jedno krmivo zrovna nebude. My se přikláníme spíše k tomuto druhému názoru a našim kočičkám odmalička nabízíme různé příchutě a vůně, aby stále neměly jedno a to samé. A byť se občas stane, že na něco nemají chuť, nemáme s nimi žádný problém v tom, že by něco zcela odmítaly a zároveň nechtěly nic jiného.

Dalším kontroverzním tématem v oblasti výživy je syrové maso (příp. i vařené). Je pravdou, že např. hovězí maso je nutričně bohaté a pro řadu koček jde o lahůdku. Někdo jej před podáním zamrazuje, aby zlikvidoval případné choroboplodné zárodky a parazity, někdo dává bez předmražení, protože je toho názoru, že maso koupené v masně a určené pro lidskou spotřebu, je bezpečné i bez zamražení. V tomto se často rozcházejí i samotní veterináři a nikde jsem nenašel žádnou studii, která by se tomuto věnovala. Podle našeho názoru je maso z masny bezpečné a parazitů prosté, ale přesto se na něm může něco nacházet a zamražení je sázkou na jistotu. Kdo však krmí syrovým masem, měl by myslet na pravidelné odčervování, protože jeden nikdy neví...

A k syrovému masu se váže i otázka - dávat, či nedávat? Zastánci podávání argumentují, že syrové maso je pro kočky nepostradatelné, přirozené a jde o nutričně bohatý doplněk (kdo tím krmí místo konzerv, tak argumentuje i nižšími finančními náklady). S tím, že jde o bohatý doplněk, můžeme souhlasit. Na druhou stranu jsme však toho názoru, že kvalitní granule doplněné kvalitní konzervou jsou natolik nutričně dostačující a především vyvážené, že syrové maso není nezbytně potřeba. Našim kočkám jsme to několikrát zkoušeli dávat, ale většinou po tom měly průjem, takže jsme od syrového masa ustoupili a nepodáváme jej.

Syrová vajíčka také nejsou příliš vhodná, mohou obsahovat Salmonellu a také snižují využití vitaminu B (podobně jako syrové ryby).

Co však vůbec nedoporučujeme, to je podávání pouze doma připravené stravy (bez granulí), neboť taková strava většinou postrádá určité živiny a jiné zase poskytuje v nadměrném množství. Pokud nejste zkušený chovatel nejlépe se vzděláním v oblasti výživy, pak radši svoji kočku krmte kvalitní zakoupenou stravou než podomácku připravenou.

Pokud měníte značku krmiva (zejména se to týká granulí), pak by změna neměla být nárazová - rychlé změny mohou vyvolat trávicí obtíže. Také se nedoporučuje míchat staré krmení s novým, ale na oboje mít zvlášť misku. Pokud by se totiž stalo, že obojí smícháte a kotěti nové krmení nebude chutnat, může dojít k tomu, že pak nebude chtít ani to staré, které s ním bylo smíchané.

Mléko podáváme buď speciální pro koťata (pokud potřebujeme přikrmovat např. z důvodu, že matka nemá dost vlastního mléka) nebo určené pro kočky obecně. Nepodáváme kravské mléko, neboť kočky během dospívání ztrácejí schopnost dostatečné tvorby enzymu laktázy a nejsou pak schopné štěpit mléčný cukr, který je v kravském mléce obsažen ve značném množství. Může pak docházet k nadýmání, průjmům a dalším zdravotním obtížím.

Koťátko bychom měli navykat i na "údržbu", tzn. na kartáčování srsti, zkracování drápků, péči o ústní dutinu (malým koťátkům nečistíme zoubky kartáčkem, ale jde především o to, aby si zvykla, že jim v tlamičce můžeme něco dělat), vykoupání... Některým těmto aktivitám koťátko navykáme odmala, jiné aktivity už jsou úkolem nového majitele.

Někdo by mohl namítnout, že taková péče a starost o vhodné krmení je až zbytečné a že měl kočku, u které to neřešil a kočka se dožila vysokého věku s minimem zdravotních potíží. Ano, klidně to tak mohlo být. Je řada koček, které zvládnou kdeco a které i sežerou kdeco a přesto zůstávají zdravé. Ale většina koček, a to zejména ty šlechtěné, s tím problémy dříve či později mít budou. A chcete riskovat, že Vaše koťátko bude mít zdravotní obtíže?  Prevence je vždy lepší než následná léčba, která se může velmi prodražit.